Absolvent se plně orientuje v jednotlivých oblastech kulturních, náboženských a uměleckých dějin Evropy od pravěku až po současnost, je si vědom jejich souvztažnosti s obecnými ideovými, politickými, sociálními a hospodářskými procesy. Ovládá metody, techniky a teoretické přístupy k historickým pramenům (písemným i nepísemným) a jejich interpretacím, dokáže je aplikovat a kriticky zhodnotit, a to i v souvislosti s dalšími humanitními a společenskovědními přístupy (zejména v oblasti dějin idejí, uměleckých forem, religionistiky a společenských věd). Je obeznámen se základními písemnými a nepísemnými prameny evropských kulturních dějin a je schopen vyhledávat, typologizovat a kriticky interpretovat další pramenný materiál. Absolvent je schopen pohotově a poučeně porozumět sémiotickému systému komunikace v EU, dokáže se přesvědčivě, logicky a odborně kvalifikovaně veřejně vyjadřovat s vědomím vědecké zodpovědnosti za svou komunikaci.

Absolvent má plnou a prokazatelnou znalost dějin evropské kultury a vzdělanosti, náboženských dějin Evropy a vývoje evropské vizuální kultury od pravěku po současnost, dokáže identifikovat a kriticky zhodnotit historické kulturní jevy a procesy, které ovlivňují moderní a současné sociokulturní instituce, identitu a sebedefinici Evropy, včetně jejích jednotlivých součástí, a Evropanů. Je schopen definovat, shromáždit, klasifikovat a popsat, kriticky analyzovat a interpretovat písemné i nepísemné prameny. Dokáže se kvalifikovaně vyjádřit k jejich existujícím nebo nově podaným analýzám a interpretacím a veřejně je diskutovat. Je si vědom souvislostí mezi kulturními dějinami a vývojem ideového, politického, sociálního a hospodářského kontextu, tyto souvislosti dokáže definovat a kvalifikovaně analyzovat. Své odborné znalosti dokáže prakticky aplikovat formou akademických a veřejných diskusí i v konkrétní práci s prameny (např. v médiích, vydavatelské a výstavní praxi, při ochraně národního a evropského kulturního dědictví, restaurování apod.).

Absolvent je schopen samostatně identifikovat a analyzovat problémové okruhy evropských kulturních dějin nejen na rovině výběru a kritické analýzy a interpretace jednotlivých pramenů či apriorně definovaných otázek či epoch, ale i v podobě teoretických a metodických přístupů překračujících tyto danosti. Uplatňuje přitom různé přístupy historických věd, s nimiž je důkladně teoreticky i prakticky obeznámen, a rovněž metody a techniky dalších společenskovědních a humanitních disciplín (zejm. sociologie, religionistika, antropologie, dějiny umění). Rozumí standardním i inovativním teoriím a metodám, dokáže je kriticky zhodnotit a sám navrhovat, svůj postup je přitom schopen reflektovat, veřejně diskutovat a obhájit.