Přivoň si k papíru, pomaluj koberec

Je 14:00, brány do sklepení E2, našeho výstavního prostoru, se otevírají, nezačíná se ničím jiným než vernisáží a je to překrásná všehochuť. Velká realistická plátna, skulptury jako Rorschachův test, malá instalace odkazující ke kůrovci, sugestivní malba, něžné květy, neony podsvícená výstava o smyslech, volná abstrakce. Řada z děl je navíc ruku v ruce s letošním tématem festivalu interaktivní. K obrazu si můžeš přivonět, figurínu v rohu si můžeš poslechnout vestavěnými sluchátky, koberec můžeš pomalovat umělcovými štětci a barvami. Zrak, sluch, čich i hmat uspokojeny. Ani chuť nebyla ochuzena, ťukáme si pivem Zichovec z Kavárny Hlína, vínem, proseccem i matchou. Na to pořádné zahájení festivalu!

Na podiu před kavárnou ladí zvukař techniku, která večer zprostředkuje ten pořádný hudební koktejl, lidí se trousí čím dál víc, a zatímco si návštěvníci prochází výstavu, začínáme s druhým bodem programu. Nebyl by to umělecký festival, kdybychom nezařadili i literárno, takže zapojit mikrofon, posedat na zem a zahájit odpolední autorské čtení.

„Na texty se nejlépe dívá sluchem.“

Oproti interaktivní výstavě u čtení hraje prim jeden konkrétní smysl – sluch. Můžete sice autory při promluvách pozorovat a i uvažovat, jak si jejich místo a jejich mikrofon ohmatáte při následném volném open micu, ale třeba vás nakonec vyzvou k zavření očí, vyprázdnění mysli a naslouchání jejich slovům. „Na texty se nejlépe dívá sluchem,“ podotýká jedna z vystupujících, my zavíráme oči a necháváme se unášet ladně napsanými příběhy. Kromě ní se u mikrofonu vystřídají další tři básníci z oficiálního programu a tři odvážlivci na open mic, který zůstává otevřen po celý festival. Posadit se na zelené polstrované křeslo a vyzpovídat se ze svých pocitů a myšlenek tak může úplně každý, a to až do konce dne. To už jsou ale vysokými sklepními okny slyšet ladící se bubny a mnoho z nás míří do vnitrobloku Kampusu – za dalším pivem a skvělou hudbou.

Konec semestru je třeba oslavit!

Celé je to trochu punk, před výstavními prostory je ještě vidět, kde jsme ráno psali a oranžově sprejovali plakáty a ukazatele, které jsme jen tak tak stihli rozvěsit po areálu, ale panuje tu tak dobrá nálada a nadšení, že to vůbec nevadí. Možná je to i končícím zkouškovým a výhledem na prázdniny, který se musí zapít, možná tím, že se tu člověk seznamuje se skvělými novými lidmi, se kterými se doteď jen míjel na chodbách, možná je to hudbou, která se střídá na hlavní stagi. Občas se chce člověku tancovat, občas zpívat, občas se hlasitě smát a večer pak utíká tak nějak sám. Na první ročník třeba v budoucnu pravidelné akce to vůbec není špatný výsledek. Stihly se přípravy, vyšlo počasí a přišli lidé. Co bude s uměleckými akcemi na FHS dál? To ukáže příští semestr.

Barbora Lišková

31. 7. 2023

Foto: Natálie Navrátilová